Ohlasy z Moravy na "Máje"

Chodili jsme s „májovníkmi“

aneb krásný májový víkend v Liptovských Sliačích

Co, či spíše kdo je to „májovník“, jsme se my - členové Občanského sdružení Vladislava Vančury dověděli o víkendu 21. a 22. května v nádherné dědině Liptovské Sliače, s níž má naše obec Háj ve Slezsku družbu. Nebyli jsme tu poprvé, už jsme tu účinkovali v rámci oslav „Dnů matky“ v roce 2008 a účastnili jsme se dalších družebních akcí. Znali jsme také folklórní soubor Sliačanka, starostu obce, který nás vřele přivítal, i obětavé lidi starající se o to, aby kulturní tradice Liptova a jejich obce nezanikly.

A nebylo to jednoduché ani v rámci letošní akce, programu přeshraniční spolupráce Slovenská republika - Česká republika. Náročný program projektu, rozvržený od jara do podzimu, měl také část „vyberanie, zábavy, rozkazovačiek, sprievodu“. Toho všeho jsme se měli zúčastnit. A ono „vyberanie“ a samozřejmě i zábava je právě spojena s „májovníkmi“. Tak tedy „májovníčky“ jsou mladá děvčata, kterým to mimo jiné v lidových krojích velmi slušelo, a „májovníci“ urostlí mládenci, kteří chodí po dědině od domu k domu. Tancují, hrají a zpívají a také „vyberajů“, co kdo dá. Vajíčka, slaninu, buchty, vše co se dá použít k občerstvení při lidové zábavě, která se v kulturním domě konala po dva dny a podstatné části nocí. Na této zábavě spolu s „májovníkmi“ a jejich kapelou jsme vystoupili také my s naším programem a hudební skupinou „Hájecký šraml“. Publikum nás odměnilo potleskem a místní děvčata a mládenci nás nechtěli pustit z kola. Bylo to krásné a náročné, končili jsme dlouho po půlnoci.

Jen těžko lze popsat všechny ty pěkné dojmy z návštěvy Liptovských Sliačů. Po celé dva dny jsme se setkávali se srdečností, obětavostí a pochopením, krásnými vztahy mezi lidmi v dědině i k nám hostům. Za všechny ty dojmy snad jednu příhodu z neděle, kdy jsme se starostou obce byli navštívit nový kostel v Hornom Sliači.

 Po cestě do kopce, na kterém stál krásný moderní kostel, unavení po sobotě, jsme se poněkud vlekli a obdivovali krásy okolních hor. Najednou se před domkem u cesty objevila usmívající se paní, která nás jistě neznala, a se slovy „ponúknite sa prosím“ nám z velké mísy nabízela, jak jsme hned zjistili, vynikající koblihy. Poděkovali jsme a poprosili o recept na takovou dobrotu. Po zpáteční cestě, kdy nás zastihl silný déšť, jsme byli dojati znovu. Ta hodná paní nás v tom dešti už čekala i s receptem. Co k tomu dodat? Zbývá si jen přát, aby takové vztahy a takoví lidé žili všude.

Náš skromný dárek - sazenice stromku lípy - byl starostou obce Liptovské Sliače přijat s ubezpečením, že k jeho společnému zalévání bude v tomto roce a dalších letech jistě dosti příležitostí.

Chtěli bychom poděkovat všem, kdo nám umožnili prožít tak pěkné zážitky v Liptovských Sliačích a současně vyřídit pozdravy starosty pana Jána Ondrejky, představitelů obce, souboru Sliačanka a všech dobrých lidí, se kterými jsme se tam setkali.

Za Občanské sdružení Vl. Vančury

Petr Jaroš